Dobrá hypotéza musí být schopná vysvětlit fakta. Ať už se jedná o objasnění toho, kdo mi z lednice vyndal a následně snědl puding a nebo o vysvětlení, kde se tady vlastně vzal náš vesmír. Daná hypotéza je tak dobrá, jak přesvědčivě dokáže vysvětlit naše pozorování. Může hypotéza existence Boha smysluplně zdůvodnit dnes vědou velmi dobře podloženou teorii, že náš vesmír měl počátek?
V zásadě existují minimálně dva velmi silné vědecké důvody pro přesvědčení, že náš vesmír měl počátek. Za prvé – podle dominující vědecké teorie povstala veškerá hmota, energie, prostor a dokonce i čas z nekonečně malého bodu, který explodoval. Postupem času docházelo k chladnutí a následném formování galaxií, hvězd, planet a podobně. Tento kosmologický model, který je dnes podpořen mnoha důkazy a přijímán velkou většinou expertů ukazuje na to, že vesmír není věčný, ale měl počátek před určitým konkrétním časem v minulosti. Za druhé – zákon entropie, (jinak také druhý zákon termodinamiky) poskytuje další velmi přesvědčivý důvod věřit, že vesmír měl počátek. Tento velmi dobře etablovaný princip mimo jiné ukazuje, že se použitelná energie ve vesmíru vytrácí a že tak vše směřuje k vyrovnání pohybových energií molekul (tepelná smrt – vše ve vesmíru bude mít stejnou teplotu). To bude v praxi samozřejmě znamenat ustání veškeré fyzické aktivity. Co z toho vyplývá? Kdyby byl vesmír v minulosti věčný, tato situace maximální entropie by již z logiky věci nutně dávno nastala. Princip entropie nám tím (stejně jako model velkého třesku) jasně ukazuje, že náš vesmír existuje jenom konkrétní konečný časový úsek.
Ve světle přesvědčivých vědeckých důkazů, že vesmír měl počátek, je dnes více než kdy dříve aktuální otázka vyslovená velkým německým matematikem a filozofem Gottfriedem Leibnizem (1646-1716), který se ptá: „proč existuje spíše něco, než nic"? A opravdu – proč? Když máme tolik důvodů se domnívat, že vesmír měl před konečným časem v minulosti svůj počátek, je třeba se postavit přesvědčivé logice kosmologického argumentu zvaného Kalám.
Tento zní takto:
1. Vše co má počátek, má i příčinu
2. Vesmír měl počátek
3. Proto má vesmír příčinu
Když uvážíme podstatu našeho vesmíru, je velmi logické uzavřít, že jeho příčina (nebo stvořitel) musela být transcendentní, nezapříčiněná, věčná a neměnná. (jakákoliv příčina, která by neměla tyto charakteristiky by sama potřebovala jinou příčinu ze stejného důvodu z jakého ji potřebuji tento náš vesmír). Musela by být také osobní (musela se rozhodnout stvořit, jinak by vesmír musel existovat tak dlouho jako jeho příčina). Taková bytost skvěle odpovídá v Bibli vykreslenému Bohu, výrazně méně ale bohům ostatních náboženských systémů.
Podívejme se teď na to, jestli existují jiné alternativní způsoby, jak počátek vesmíru vysvětlit bez potřeby odkazovat se k nějakému božskému tvůrci. K mání jsou následující:
1.) Vesmír stvořil sám sebe
Toto je vysoce iracionální hypotéza. Aby mohl vesmír stvořit sám sebe, musel by existovat před tím, než existoval začal. To je však samozřejmě mimořádně absurdní. Logika nám říká, že nic nemůže ve stejnou chvíli a stejným způsobem existovat a zároveň neexistovat.
2.) Vesmír povstal ničím a z ničeho
Tento koncept je podobně nesmyslný jako ten předchozí. Nic nemůže být odvozeno z absolutní nicoty (tj. žádná energie, žádná hmota, žádná síla, žádná mysl, žádný rozum apod.). Následek nemůže být větší než příčina, přičemž v tomto konkrétním případě má být příčinou čisté NIC. Staré pravidlo vědců a filozofů „ex nihilo nihil fit" (z ničeho nemůže vzniknout něco) dává perfektní smysl. Kdybychom chtěli tvrdit cokoliv jiného, museli bychom porušit jeden z těch úplně nejzákladnějších principů vědeckého bádání – kauzalitu.
3.) Multivesmíry
Třetím vysvětlením, ke kterému se někteří uchylují je kvazivědecká představa o možnosti existence paralelních vesmírů. Postuluje se zde jakýsi zatím neznámý věčný fyzikální mechanismus, který zapřičiňuje, že vznikají stále nové a nové vesmíry – jako když se v hrnci s vařící vodou ze dna vyvalují bubliny. Určitě zajímavá představa – problém s ní je nicméně v tom, že (už z logiky věci) není jakkoliv ověřitelná. Není postavená na žádných pozorovatelných datech, ale pouze na teoretických spekulacích. Jakožto vysoce spekulativní a nefalzifikovatelná hypotéza tak nemůže idea multivesmírů představovat žádnou životaschopnou alternativu k velmi dobře podložené tezi o tom, že vesmír měl počátek.
4.) Východní představy
Čtvrtou možností je zvažovat východní náboženské představy. Ty lze ale poměrně jednoduše odmítnout, protože jsou nekoherentní a neodpovídají nejlepším vědeckým důkazům vztahujícím se k vzniku vesmíru. Určité směry v hinduismu například přímo popírají existenci fyzického vesmíru.
Když se vrátíme k možnosti, že Bůh je osobní příčinná síla za naším vesmírem, všimněme si, že vědecké důkazy pro počátek vesmíru skvěle odpovídají učení Bible, totiž že: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi". (Gen 1:1). Křesťanská doktrína „creatio ex nihilo" učí, že před počátkem naší reality nebylo nic jiného než Bůh (nekonečný, věčný, osobní duch) a že tento Bůh skrze svou nesmírnou modrost a nekonečnou moc stvořil veškerý vesmír (všechnu hmotu, energii, čas a prostor). Stalo se tak z ničeho (tzn. bez použití jakékoliv preexistující substance). Tento Bůh zároveň veškerou stvořenou realitu sekundu za sekundou udržuje v bytí (Řím 4:17, Kol. 1:16-17, Žid. 11:3). Bůh Bible je transcendentním Stvořitelem vesmíru a zároveň tím, kdo jej udržuje. Je nezbytným metafyzickým vysvětlením existence podmíněného (zapříčeněného a závislého) vesmíru.
Jiří Lem
Podobné články
Kosmologický argument pro existenci Boha
Poznámky
1. Scaling the Secular City, J.P.Moreland, Baker Academic
2. A World of Difference, K.R.Samples, Baker Books