apeNedávno jsem zaslechl názor, že necháte-li vyrůst gorilu v lidské rodině, stane s z ní „v podstatě člověk". Nevídáno. To jaký obrat může vzít chování člověka, který uvěří legitimitě svého srovnávání s opicí, již bohužel můžeme na mnoha příkladech kolem sebe vidět. Není se vlastně co divit tomu, že jsou lidé zmatení. Denně muset číst o radostech a strastech naší gorilí tety Bikiry z pražské ZOO musí zanechat jizvy. K tomu se do lidí také vesměs podařilo implantovat nyní již poměrně přesvědčivě vyvrácenou představu o tom, že s šimpanzem sdílíme 98% genomu. Myslím, že málokoho napadlo, že je-li tomu opravdu tak, bude za naší nepřehlédnutelnou rozdílností od opic také něco jiného než pouhé geny. Napadá mně, že je vlastně dobře, že se v médiích nedozvíte o tom, že lidé mimo jiné sdílejí také 75% genů s hlísticí a 50% s banánem. Možná bychom pak červům, tak jako šimpanzům téměř přiznávali lidská práva a banány z úcty k příbuzenskému poměru přestali jíst. Je vůbec nějaký rozdíl mezi člověkem a zvířetem? Bude výsledek našeho zjištění slučitelný spíše s výpovědí, kterou nám o rozdílu mezi člověkem a zvířetem podává Genesis, a nebo hypotetickým příběhem o postupném vývoji člověka ze zvířecího předka?

 

Má-li biblická zpráva o původu člověka pravdu, tedy je-li lidská bytost Božím stvořením reflektujícím Stvořitelovu podobu tak, jak je zaznamenáno v Genesis, měli bychom se od zvířat velice výrazným způsobem odlišovat. Níže je sedm bodů, ze kterých je patrné, v jak velké míře to platí.

 

Lidské bytosti vykazují výraznou duchovní a náboženskou přirozenost

Řecký filozof Socrates je možná nejvíce znám svým prohlášením o tom, že „život nepodrobovaný zkoumání, nemá cenu žít". Určitě přitom nemluvil o zkoumání velikosti ptačího zobu, či čerstvosti mrkve. Vrány, delfíni, nebo šimpanzi často překvapí svojí inteligencí, na rozdíl od člověka u nich ale nenaleznete jakoukoliv známku duchovnosti, či zájmu o hlubší otázky související třeba s významem života, smrtí či životem po ní. Úplně naopak je tomu ale u lidských bytostí. Naprostá většina kdysi živých, či nyní žijících lidí ve svém životě určitým způsobem hledá nebo hledala nějakou duchovní pravdu. Toto je natolik zřejmou skutečností, že mnozí člověka nazvali „Homo religiosus". Dr. Barrett, který je antropologem na Oxfordské univerzitě, došel například na závěr svého rozsáhlého výzkumu k závěru, že „lidské myšlení je těsně spjato s náboženskými koncepty, jako je existence nadpřirozených sil a možnost posmrtného života." Dodává pak dále, že se „nejedná o nějaký ojedinělý zájem jednotlivců, ale o základní rys lidské přirozenosti, který je univerzální a hluboce zakořeněný. (1) Ateisté se zdají jít proti tomuto ne příliš objevnému poznatku, ale není to tak zcela pravda. Tam kde budou nevěřící namísto uctívání nějakého boha hltat horoskopy, astrologické předpovědi či alespoň sledovat UFO, bude ateista či skeptik puzen k nějakému jinému ideálu či cíli, jenž bude vnímat jako svrchovaně nejdůležitější. Všichni máme nějaké absolutní ideologické měřítko, či životní optiku skrze kterou na svět pohlížíme. Filozof Harold H. Titus píše o tom, že ateisté „mají tendenci nahrazovat osobního boha neosobním – státem, rasou, nějakým procesem v přírodě, oddaností hledání pravdy, nebo nějakým jiným ideálem". (2)

 

Lidské bytosti disponují unikátními intelektuálními, kulturními a komunikačními schopnostmi

Některá zvířata zřejmě můžete naučit do určité míry počítat, nebo částečně uchopit symboliku omezeného počtu lidských slov. Co jim ale zjevně chybí, je kupříkladu schopnost pracovat s abstrakcí a pokládat filozofické otázky. Lidé jsou na druhé straně schopni abstraktně uvažovat a také rozpoznávat, aplikovat a komunikovat základní principy logiky. Je jasné, že pouze člověk je uzpůsoben k tomu, aby ve své mysli předložil premisu, formuloval argument a poté odvodil závěr. Pouze člověk tyto věci rozpozná, umí se nad nimi podivit a žasnost třeba nad tím, že fyzický vesmír koresponduje s abstraktními matematickými poučkami. Lidské bytosti komunikují svá pochopení pravd použitím složitých symbolů, tedy jazyka – nástroje, jehož neuvěřitelná složitost je postavena na souboru pravidel, které zakládají vztah mezi symbolem a jeho významem. Řeč propojuje lidstvo a vytváří nezbytný nástroj pro možnost existence kultuty a sociálních institucí. Schopnost člověka používat jazyk, představuje fundamentální rozdíl, mezi lidskou a zvířecí komunikací. Primáti jsou v tomto ohledu nejdál, přesto ale nejsou schopni komunikovat na jiné úrovni, než té, která se týká stimulem kontrolovaných jevů vztahujících se k jídlu a pití. Počtem omezená gesta a zvuky komunikace mezi zvířaty jsou na rozdíl od lidské řeči krajně stereotypní a limitovaná. Na téma jazyka by se dalo napsat ještě mnohé, věc ale nyní uzavřu názorem proslulého lingvisty. Noam Chomsky píše že: „lidská řeč se zdá být unikátním fenoménem bez významné obdoby ve světě zvířat...není důvod si myslet, že je tento zásadní rozdíl překlenutelný." (3)

 

Člověk je jedinečný ve svých schopnostech vynalézat a rozvíjet technologie

Někdo kdysi řekl, že lidé žijící v devatenáctém století měli více společného s lidmi žijící ve starověkých patriarchálních dobách, než s těmi z nás, kteří žijeme nyní. V rámci několika málo staletí jsme se posunuli od meče k neviditelnému bombardéru a od vozu taženému koněm po Bugatti Veyron. I přesto, že některá zvířata (rozhodně se nejedná pouze o primáty) v tomto ohledu dosahují některých spíše skromných úspěchů, je i zde rozdíl mezi námi a nimi nepřeklenutelný. Pouze člověk si svými schopnostmi podmaňuje svět a mění jej.

 

Lidé jsou si vědomi času, reality a pravdy

Jsou to právě a jednom lidé, kdo jsou schopni si vybavit minulost, uvědomovat současnost a představovat si (s obavami...) budoucnost. Času a jeho sevření jsme si celý svůj život palčivě vědomi, přičemž univerzální touhou po nesmrtelnosti dychtíme po tom se z jeho pout vymanit. Přemýšliví lidé se zabývají myšlenkami na to, zda jejich vnímání reality objektivní realitě skutečně odpovídá. Jsme posedlí hledáním pravdy ve všech oblastech našich životů. Jenom lidé a ne zvířata se vždy zaobírali zjišťováním toho, co opravdu existuje, co je pravdivé a co racionální. Je jistě pravdou, že zvířata mohou mít intuitivní vnímání konkrétního času, (viz schopnost ptáků rozpoznat čas k odletu do teplých krajů), nesporně jim ale chybí jakákoliv kapacita pro časové abstrakce. Jakkoliv jsou si také vědoma reality v konkrétních jednotlivostech, nemohou se pouštět do otázek týkajících se metafyziky, epistemiologie a logiky.

 

Lidské bytosti mají svědomí, jsou schopni definovat hodnotové systémy a uzákoňovat pravidla morálky

Viděli jste někdy lva rvát si hřívu pozdní lítostí nad zebrou, jejíž hříbě právě zardousil? Pouze lidé mají vnitřní mechanismus pro identifikaci morální hodnoty svých činů. Lidé na rozdíl od zvířat přemýšlejí nad správností svých skutků a cítí se povinnováni jednat určitým způsobem. Každý z nás má vlastní bezprostřední zkušenost s porušením jím přijatého etického kodexu chování – všichni jsme se někdy cítili vinni. Téměř každý člověk, který kdy žil na této planetě, přijal pravdu o univerzálním a pro všechny stejně objektivně platném morálním zákoně, což většinou platí i pro ty, kteří se dušují, že jsou morálními relativisty. Lidé na rozdíl od zvířat uzákoňují morálku a trestají ty, kteří se zákony neřídí. Otázky po tom co je dobré a co opravdu hodnotné, umí klást pouze člověk.

 

Člověk je nesmírně zvědavý tvor. Touží po tom prozkoumat a porozumět světu

Samozřejmě že i zvířata se snaží prozkoumávat svoje okolí – činí tak ale evidentně v rámci snah o přežití a nebo zajištění určité zábavy. Na rozdíl od opice hrající si s klacíkem, se člověk snaží pochopit jeho molekulární strukturu. Ptáci se mohou při letu řídit hvězdami, je to ale člověk, který se snaží porozumět zdroji emitovaného světla. Tam kde se zvíře při prozkoumávání světa omezí na svoje bezprostřední okolí, tam člověk teprve začíná. Usiluje porozumět zákonitostem a vztahům mezi objekty a silami našeho světa ať už jsou jakkoliv malé, velké, vzdálené a třebas i úplně irelevantní pro jeho praktický život. Člověk je na zemi zcela ojedinělý ve své neukojitelné zvědavosti a touze po odpovědích na otázky po důvodech pro existenci vesmíru či sebe sama a svého významu. Gorilímu samci Richardovi z pražské ZOO je zrovna tohle úplně jedno..

 

Člověk má na rozdíl od zvířat estetické cítění

Každý z nás mnohokrát žasnul nad nesčetnými krásami našeho světa. Od majestátního ticha horských masivů po třetí větu Mahlerovy páté symfonie. Schopnost stvořit, rozpoznat a ocenit nádheru je čistě lidská. Proto máme my lidé film, divadlo, hudbu, literaturu a na rozdíl od zvířat chodíme do galerie či parku. Antropologové nám potvrzují, že lidská estetická potřeba a její vyjádření se datuje do stejné doby jako existence moderního člověka. Je evidentní, že kreativní schopnosti zvířat jsou na zcela jiné úrovni a jsou samozřejmě motivovány čistě praktickými ohledy. O potěšení z krásy zde rozhodně nelze hovořit.

 

 

Z výše uvedeného je patrné, jak naprosto odlišný je člověk od všech ostatních živých tvorů na Zemi. V mnoha ohledech se přitom jedná o nepřeklenutelný rozdíl, který daleko spíše než k naturalistickému evolučnímu vysvětlení člověka poukazuje k tomu, které nabízí biblická zpráva a v ní prezentovaný koncept imago Dei. (4)

 

Jiří Lem.

 

Poznámky

1. http://www.sciencedaily.com/releases/2011/07/110714103828.htm

2. H.Titus, M.Smith, R.Nolan – Living Issues in Psychology, Belmont, CA:Wadsworth, 1995

3. Chomsky, Noam (1972), Language and the Mind (New York: Harcourt, Brace, Jovanovich)

4. K.N. Samples, A World of Difference, Baker Books, 2007

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

Deset nejzajímavějších nálezů biblické archeologie za 2018 dle Christianity Today


Proč teorie velkého třesku ukazuje na Boha, o kterém svědčí Bible


Zdánlivé biblické kontradikce - užitečné principy k jejich posuzování


Nejen křesťan nese důkazní břemeno


Marek není očitým svědkem Ježíšova života. Bůh ví kde vzal své informace a zda se jim dá věřit


Svoboda, lidská práva či rovnost? Ve světě materialisty nutně pouhé žvásty


Vysvětluje hypotéza existence Boha dobře vznik vesmíru?


Co simulujeme případným vytvořením života ve zkumavce


Problémy se sčítáním lidu a přepracovaným Quiriniem


Náboženství v rozporu s vědeckým pokrokem?


Ateisté? Mají pouze o jednoho boha méně, než křesťané


Lékařská věda k nezvyklým projevům Ježíšova organismu v jeho posledních dnech


Byl Hitler křesťanem?


Jak můžeme věřit evangelijním vyprávěním, když v nich chybí důležité detaily


Starozákonní Bůh kamenem úrazu? Jak naložit s výboji Izraelců v Kenaanu?


Bojíme se hovorů o evoluci? Je to nutné?


Záleží na tom zda byl Ježíš vzkříšen? A lze vůbec chtít něco takového dokázat?


Existoval vůbec v prvním století Nazaret?


Jestliže Bůh existuje, proč jej není vidět? Jak moc rozumné vůbec je věřit něčemu, co nelze spatřit?


Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny vylučují moč? Proč uvažovat o duši


Proč nemáme pro existenci Boha více důkazů


Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic


Vyjímečné tvrzení pouze s vyjímečně přesvědčivými důkazy


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Plinius


Co dokazuje mučednická smrt Kristových učedníků?


Spolehlivost biblických textů


Steve Jobs neexistoval. Vymysleli si jej lidé, kteří nevěděli jak funguje Apple iPod


Tma v pravé poledne při ukřižování Ježíše Krista. Mýtus nebo historická realita?


O mlčícím kocourkovi Mikešovi aneb nepřeklenutelné rozdíly mezi člověkem a zvířaty a co z toho také vyplývá


Vedou všechna náboženství k Bohu? Podobenství o slonovi a několika slepcích


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Suetonius


Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?


Genesis a hliněné desky z Ebly


Ateismus – víra mužů bez funkčních a milujících otců


Je Bůh arogantní egoista?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Tacitus


A kdo teda stvořil Boha? (když jste tak chytrej)


Morální argument pro existenci Boha


Hledání betlémské hvězdy


Víra na způsob vanilkové zmrzliny


Ježíš nikdy netvrdil že je Bůh. Toho z něj udělali až jeho učedníci.


Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia


Proč věřit pravdivosti zpráv o Ježíšově vzkříšení? Žena jako klíčový svědek


Jak na zlo ve světě a proč se vám to nemusí líbit


Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia


Zlo jako argument pro Boží existenci?


Ztracené knihy Bible?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu


Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu


Jsou všechna náboženství v podstatě stejná?


Takoví normální zabijáci - křesťanství, ateismus a hromada mrtvol


Kosmologický argument pro existenci Boha


Křesťanství a údajný vliv na něj ze strany mysterijních náboženství


Náboženství vzniklo jako projekce našich tužeb


Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Co je apologetika?

Apologetika poskytuje racionální základ pro důvěru v pravdivost křesťanského světonázoru a odpovídá na námitky vznesené proti legitimitě takové důvěry.