Je vlastně hrozně smutné muset se tou otázkou vůbec zabývat. Slýchám ji ale tak často, že nemám na výběr. Tak tedy dobře. Hitler byl samozřejmě křesťan. Podobně jako je přece Ronaldo tím veselým řezníkem z kobyliské masny a Obama vášnivým obhájcem nenarozeného života. Nebo je to jinak?
Hitler byl podle některých určit křesťan, protože....až do konce svého života zůstal katolíkem. Protože...používal křesťanský žargon a na veřejnosti o sobě jako o křesťanovi mluvil. Protože...v Mein Kampf zmiňuje, že „svým nepřátelským postojem vůči Židům vstupuje do díla Páně". Protože... ve svém projevu v Janově z 1.4.1922 říká: "Moje pocity křesťana mne vedou k mému Pánu a Spasiteli bojovníku proti Židům." ....
Hitler zde o sobě zdánlivě mluví jako o křesťanovi, to je pravda. Osobně si sice vůbec neumím představit, jak by kdokoliv jenom elementárně vzdělaný mohl výše uvedená vyjádření jakkoliv sladit s biblickým křesťanstvím, ale splést se tím zřejmě dá. A o to bezpochyby vůdci šlo. Hitler byl totiž především politik. V roce 1939 se celých 95% německých občanů klasifikovalo jako evangeličtí nebo katoličtí křesťané a Hitler si tak nemohl dovolit prezentovat se jako neznaboh. Myslíte si, že může ve Spojených státech prezidentské volby ještě stále vyhrát někdo, kdo alespoň občas nezajde v neděli do kostela? (a naprosto obráceně u nás?) Vůdce velmi stál o to vyjít vstříc očekávání svého elektorátu. Podle Hitlerova hlavního architekta Alberta Speera „Hitler...považoval církev za nástroj, který by mu mohl být užitečný", přičemž zaznamenává, že křesťanství považoval podobně jako Nietzche za „změkčilé". Speer dále vzpomněl Hitlerova přesvědčení, že „k étosu Říše by se daleko lépe hodilo náboženství praktikované v Japonsku a nebo Islám". (1) Proč? Protože Japonci považují za největší dobro zemřít pro svoji vlast a Islám se šíří mečem. Další potvrzení toho, jak Hitler využíval křesťanskou masku, podává ve svém deníku nacistický ministr propagandy Josef Goebbels. V jeho denících nalezneme například toto: „Hitlerova jediná role je rolí politika. Nejlepší způsob jak jednat s církvemi je mluvit o sobě jako o pozitivním křesťanovi....držet se pro teď zkrátka....a zaškrtit jakýkoliv opovážlivý pokus vměšovat se do záležitostí státu". Na jiném místě v denících píše o tom, jak Hitler nenávidí křesťanství, protože „zpotvořilo vše, co bylo na lidství vznešené" , že však církev neopustí z „taktických důvodů" (2)
Podobná vyjádření z úst Hitlerových katanů nejsou ojedinělá. Nejlepším zdrojem pro posouzení naší otázky je však překlad dokumentu nazvaného „Bormann-Vermerke". Jedná se o původně rukou psané zápisky Martina Bormanna, který byl Hitlerovým osobním tajemníkem těšícím se ve válečných časech neobyčejnému vlivu. V němčině bylo dílo publikováno pod názvem Adolf Hitler, Monologe im Führerhauptquartier 1941-1944. (Orbis Verlag), v angličtině mimo jiné vyšlo pod názvem „Hitler's Table Talk 1941-1944" (Oxford University Press).
Nechme tedy mluvit „křesťana" Hitlera:
Noc z 11 na 12.7.1941 - „Národní socialismus a náboženství nemohou koexistovat....nejtěžší rána, kterou kdy lidstvo zasáhla, byl příchod křesťanství. Bolševismus je nemanželské dítě křesťanství a obě jsou vynálezem Židů".
Poledne 10.10.1941 - „Křesťanství je rebélie proti přirozenému řádu a protest proti přírodě. Když by se to vzalo do extrému, znamenalo by křesťanství systematickou kultivaci lidského selhání."
Poledne 14.10.1941 - „Nejlepší bude nechat křesťanství zemřít přirozenou smrtí...až se pochopení vesmíru stane široce rozšířeným....křesťanská doktrína bude usvědčena z absurdity....křesťanství už vrchol absurdity dosáhlo....a to je důvod, proč se jednoho dne jeho struktura zřítí....Postaráme se o to, aby církve nemohly šířit učení, která jsou v konfliktu se zájmy státu."
Noc 19.10.1941 - „Důvodem proč byl starověký svět tak čistý, jasný a poklidný spočíval v tom, že neznal dvě z největších metel: neštovice a křesťanství."
Půlnoc 13.12.1941 - „Křesťanství je produktem chorého mozku: nelze si představit nic více nesmyslného, žádný ještě více nemravný způsob, jak proměnit ideu božství ve výsměch....Nemáme žádný důvod si přát, aby se Italové a Španělé vymanili z područí té drogy zvané křesťanství. Buďme jediní lidé, kteří jsou imunní proti této nemoci."
Večeře 9.4.1942 - „V křesťanství je něco velice nezdravého"
Poledne 27.2.1942 - „Osobně se nikdy nesmířím s křesťanskou lží. V příštích 200 letech budeme bezpochyby svědky konce choroby křesťanství. Lituji...že tu nebudu, abych se na to mohl dívat."
Jak je to tedy s Hitlerovým křesťanstvím? Odpověď byla nabíledni před tímto článečkem a je doufám zcela zjevná nyní. Hitler nebyl křesťanem v naprosto žádném legitimním smyslu toho slova. Křesťan není ten kdo užije správných frází a klíčových slov, ale ten kdo přijme Boží nabídku na odpuštění svých hříchů a následně z vděčnosti a poslušnosti naplňuje Kristovo přikázání milovat ostatní.
Závěrečné slovo přenechám i u nás velice známému britskému historikovi. Paul Johnson o jedné z nejodpudivějších postav lidské historie píše toto: „Hitler se sice narodil a byl vychován jako římský katolík, ale těžko najdeme v dějinách jiného muže, který by více postrádal základní křesťanské instinkty, a který by se systematičtěji angažoval v destrukci křesťanských hodnot".
Jiří Lem
Poznámky
1. R. Winston and C. Winston, trans., Inside the Third Reich: Memoirs by Albert Speer (New York: Simon & Schuster, 1970)
2. Fred Taylor, trans., The Goebbels Diaries: 1939-1941 (London: Hamish Hamilton, 1982)
3. Paul Johnson, Hledání Boha – osobní pouť, PANEVROPA Praha, 1997