Věda

Sir Isaac Newton jednou řekl následující větu: „Tento obrovsky nádherný systém Slunce, planet a komet mohl povstat jedině skrze působení mimořádně inteligentní a mocné Bytosti". Nyní po mnoha letech ale jiný velký vědec S.Hawking oznámil, že namísto Boha vesmír vznikl sám od sebe. Z ničeho. Přesněji řečeno z ničeho a působením gravitace.

„Protože existuje takový zákon, jako je zákon gravitace, vesmír nejenom že může vzniknout z ničeho, ale také z ničeho vznikne." Tolik fyzik Stephen Hawking. Doktor Hawking je nezpochybnitelné eso - s někým takovým se naprosto nemůžu pouštět do křížku. A přece. Proč mi z toho všeho vyplývá, že ono „nic" zde potom nutně musí být tím novým Bohem stvořitelem. „Nic" tyhle věci ve velkém měřítku zjevně s přehledem zvládá. Úžasné „nic" má evidentně schopnost explodovat, vytvořit všechny atomy ve vesmíru, způsobit to, že začnou vzájemně reagovat, spojovat se a vytvářet takové nesmírně organizované struktury, proti kterým je raketoplán svojí sofistikovaností něco na způsob dětského chrastítka. Ano to všechno „nic" umí. Samozřejmě ale nebylo jenom „nic", na to zase nesmíme zapomenout. Podle Dr. Hawkinga byla ještě před „nic"gravitace. Jestli je „nic" bůh, pak gravitace bude „bohyně" Hawkingova zbožného kreačního příběhu. Jenom se mi teď zdá, že jestliže je gravitace jev, kterým popisujeme vztah mezi formami hmoty...pak muselo být přítomno o tochu více než „nic"...no nic, zanechám ironie.

Z Hawkingovy knihy je patrné, jak moc a za jakou cenu se snaží zbavit tvůrce vesmíru. Jednu věc „vyřeší" a pět dalších nevyřešených nastolí. Jak to, že „nic" podstupuje kvantové fluktuace? Jak mohou kvantové zákony předcházet vznik vesmíru? Kdo stvořil gravitaci? Odkdy fyzikální zákony pouze nepopisují, ale rovnou tvoří fyzikální realitu? Na tyto otázky Hawking neodpovídá.
Hawkingovu teorii kritizují věhlasní vědci, mezi mnohými oxfordský fyzik Roger Penrose nebo harwardský Lee Smolin. Vysloužilý profesor matematiky na univerzitě v Oxfordu John Lennox v odpověď napsal knížečku, ze které je tento pěkný citát. „Hawking říká, že vesmír pochází z „ničeho", které se ale pak ukáže být „něčím" (první kontradikce). Pak tvrdí, že vesmír stvoří sám sebe (druhá kontradikce). To ale není vše. Jeho představa, že zákon přírody (gravitace) vysvětlí existenci vesmíru je třetí kontradikcí, jelikož přírodní zákon (ze samé svojí definice) odvozuje svojí existenci od předchozí existenci světa (přírody), jehož vlastnosti má popisovat."

Ten samý profesor Lennox o věci napsal článeček do Daily Mail. Přeložil jsem jej a přikládám níže.

"Není sporu o tom, že Stephen Hawking je intelektuálně odvážný a fyzicky heroický muž. Ve své poslední knize se tento proslulý fyzik pouští do odvážné konfrontace s tradiční náboženskou vírou v to, že tento vesmír stvořil Bůh. Podle Stephena Hawkinga jsou to fyzikální zákony a ne Boží působení, jež poskytují skutečné vysvětlení toho, jak na Zemi vznikl život. Velký třesk, tvrdí, byl nevyhnutelným důsledkem těchto zákonů. „Protože existuje takový zákon, jako je zákon gravitace, vesmír nejenom že může vzniknout z ničeho, ale také z ničeho vznikne."
Hawkingův argument, který je vykreslován jako kontroverzní a průkopnický, je ale stěží nový. Po léta přicházeli i jiní vědci s podobnými závěry a tvrdili, že ta úžasná a nesmírně sofistikovaná složitost života kolem nás může být interpretována pouze v intencích odkazování se k fyzikálním zákonům, jako je například zákon gravitační. Ačkoliv tento simplistický přístup v našem sekulárním světě mezi skeptickým publikem často rezonuje, dívám se já osobně na věc jinak. Pro mně jakožto vědce a křesťana je Hawkingovo tvrzení pomýlené. Chce po nás totiž, abychom vybírali mezi Bohem a zákony fyziky, jako kdyby snad mezi nimi nezbytně stál nějaký vzájemný konflikt. Naproti tomu o čem je přesvědčen Hawking ve skutečnosti fyzikální zákony nemohou poskytnout vyčerpávající vysvětlení vesmíru. Zákony samy samozřejmě nemohou nic vytvořit, vše co dělají je to, že popisují co se za určitých podmínek odehrává. To co se zdá, že Hawking udělal je to, že zaměnil zákon za schopnost určitého činitele konat. Staví do protikladu Boha a fyziku, jako kdyby chtěl ve snaze vysvětlit tryskový motor nabízel buď leteckého inženýra Franka Whittla (jeho vynálezce) a nebo fyzikální zákony. Buď tak a nebo tak. Analogicky by se to také dalo říci tak, že jakkoliv jsou Newtonovy zákony pohybu hezká věc, nikdy samy o sobě nepošlou kulečníkovou kouli po stole potaženém plátnem. To se dá udělat jenom tak, že přivedete člověka se dvěma pažemi a tágem.
Hawkingův argument se mi jeví ještě méně logicky když říká, že samotná existence gravitace znamená, že je stvoření vesmíru nevyhnutelné. Dobře, ale jak mohla v první řadě vůbec gravitace existovat? Kdo jí tam umístil? Co bylo tou kreativní silou za jejím zrozením?
Co stojí za Hawkingovými představami? Myslím, že z velké části předpoklad, že existuje nějaký hluboce zakořeněný konflikt mezi vědou a náboženstvím. Já však tento domnělý konflikt nevidím.
U mně jako věřícího křesťana nádhera vědeckých zákonů pouze posiluje víru v inteligentní božskou kreativní sílu. Čím více rozumím vědě, tím pevněji věřím v Boha a stojím v úžasu nad šíří a důmyslností jeho stvoření. Důvodem proč věda takovým dramatickým způsobem v šestnáctém a sedmnáctém století vzkvétala, bylo přesvědčení, že zákony přírody, které byly právě v té době objevovány a definovány, odrážely vliv božského zákonodárce. Jednou z fundamentálních myšlenek křesťanství je ta, že vesmír byl vystavěn podle racionálního inteligentního plánu. Křesťanství není v jakémkoliv rozporu s vědou.
Před nějakým časem vypracoval vědec Joseph Needham impozantní studii na téma technologického rozvoje v Číně. Chtěl zjistit, proč navzdory své nesporné inovativnosti Čína tak dramatickým způsobem v rozvoji vědy zaostala za Evropou. Neochotně došel k závěru, že evropská věda byla popoháněna všeobecnou vírou v racionální kreativní sílu stojící za vesmírem a jeho existencí, která zajišťovala pochopitelnost veškerých existujících fyzikálních zákonitostí. Navzdory tomu se nám Hawking, jako i mnozí jiní kritici náboženství, snaží namluvit, že nejsme nic jiného než náhodné shluky molekul – produkt slepých a nemyslících procesů. Kdyby však něco takového byla pravda, podkopalo by to samotnou racionalitu, kterou potřebujeme proto abychom mohli studovat vědu. Kdyby byl totiž mozek opravdu výsledkem neřízených procesů, neměli bychom žádný racionální základ pro to se domnívat, že nám je schopen podávat jakékoliv pravdivé výstupy.
Žijeme v informačním věku. Když si všimneme několika písmen abecedy vyrytých v písku na mořském břehu a tvořících naše jméno, bude naší okamžitou reakcí rozpoznání inteligentního původce oněch znaků. Čím spíše budeme usuzovat na inteligentního tvůrce při pohledu na lidskou DNA, kolosální biologickou databázi, která obsahuje více než 3,5 miliardy „písmen"?
Je s podivem, že se Hawking při svých útocích na náboženství tolik ohání teorií velkého třesku. Protože, ačkoliv to nevěřící nemají rádi, big bang se dokonale shoduje s kreačním příběhem, který nám přináší první kniha Bible. To bylo také důvodem, proč se ještě před tím, než teorie velkého třesku získala všeobecné přijetí, tolik vědců snažilo ji shodit ze stolu. Mnozí se tenkrát snažili najít podporu pro Aristotelovu představu věčného vesmíru bez začátku a konce – tyto teorie i jejich pozdější variace jsou však nyní úplně zdiskreditované.
Podporu pro existenci Boží můžeme nicméně nacházet i daleko mimo oblast vědy. V rámci křesťanské víry existuje také silná evidenční podpora pro myšlenku, že Bůh se před dvěma tisíci lety zjevil lidstvu v osobě Ježíše Krista. Toto je velmi dobře dokumentováno nejenom ze strany biblických a jiných svědectví, ale také skrze množství archeologických nálezů. Navíc – určitě nelze jen tak pominout náboženské prožitky milionů věřících lidí. Minimálně já osobně a moje rodina můžeme dosvědčit jaký povznášející účinek má víra na náš život, něco co je v příkrém rozporu s tezí, že nejsme nic víc, než náhodné uspořádání molekul.
Podobně silná je zřejmá skutečnost, že jsme morální bytosti schopné rozlišovat mezi tím co je dobré a tím co zlé. Věda vás k takové etice nemá potenciál přivést. Fyzika nemůže inspirovat starost o bližní nebo ducha altruismu, který v lidských společnostech existoval od počátku času. Existence všem lidem společných morálních hodnot poukazuje k transcendentální síle nacházející se mimo vědecké zákony. Když se to tak vezme, poselství ateismu bylo vždy podivuhodně depresivní - člověka vykresluje jako sobeckou bytost, jejíž jediným cílem je v konečném důsledku přežití a sebeuspokojení.
Hawking je také přesvědčen, že potenciální existence jiných životních forem ve vesmíru podkopává tradiční náboženské přesvědčení, že žijeme na jedinečné, Bohem stvořené planetě. Žádný důkaz pro mimozemský život nicméně neznám a ani Hawking jej nepřináší. Osobně mne vždy pobaví vidět, jak horlivě ateisté argumentují ve prospěch mimozemské inteligence nacházející se prý mimo naši zemi. Přitom ale zároveň udělají všechno proto, aby ze stolu smetli myšlenku na možnost, že tam venku už jedna inteligentní bytost je – Bůh.
Tato Hawkingova poslední kanonáda rozhodně nemůže otřást základy víry, která je založena na evidenci. "

                                                                                                                                                  Jiří Lem

Podobné články:

Kosmologický argument pro existenci Boha