Americký astronom Carl Sagan se kdysi ve svém populárně vědeckém televizním cyklu vyjádřil v tom smyslu, že „vesmír je vše,co je a bude." Měl na mysli to, že veškerá realita je tvořena výhradně hmotou a energií. Logicky z toho vyplývá, že i my obyvatelé vesmíru jsme z úplně identického těsta, ze kterého je náš vesmír a tedy i veškerá realita upečena. Nejsme nic jiného než hmota. Nic jiného než atomy v pohybu. Je to ale opravdu tak?
Když pomineme, že toto Saganovo vyjádření ani náznakem nespadá do vědy, nýbrž metafyziky a není tvořeno ani jedinou molekulou jakékoliv hmoty, musíme si také říci, že je vysoce problematické i z hlediska logiky. Redukcionistický logický omyl, se kterým se tu potkáváme, snad můžeme poněkud krkolomně nazvat jako omyl „ničeho jiného než". Říkám-li, že něco není nic jiného, než určitý svůj aspekt (v tomto případě hmota), předpokládám nevědomky znalost nebo perspektivu, kterou v případě, že by mělo moje redukcionistické tvrzení platit, nemůžu mít. Jak to myslím? Řekne-li někdo, že není nic jiného než hmota, musím nutně předpokládat, že se mu dostalo unikátní perspektivy pohledu mimo hmotu, což však v rámci jeho světonázoru není možné. Jak můžu říci, že celkově nejsem nic jiného než mé hmotné tělo, jestliže zároveň nejsem více než ono hmotné tělo? K tomu abych viděl celek, potřebuji odstup. Nemůžu vidět,co vlastně určitá věc je, když jsem sám součástí oné věci, stejně tak jako nemůžu vidět, co je na obraze, jestliže jsem jen jedna z barevných kytiček na něm.
Jsme tedy nutně více než hmota. Kdybychom nebyli nic jiného než molekuly v pohybu, nemohli bychom to vědět.
Jiří Lem.
Podobné články:
Máme se kvůli robotům obávat o jedinečnost člověka?
Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny moč? Proč uvažovat o duši