Mnohokrát už jsem slyšel o tom, že zatímco prý dříve lidé věřili v bohy proto, že si jinak neuměli vysvětlit blesk či sněhovou bouři, nyní již k takovému unáhlenému řešení není třeba sahat, neboť principy vzniku těchto jevů dobře známe a víme, že k nim dochází skrze přirozené procesy. Jestliže znám mechanismus fungování toho či onoho jevu, pak prý Boha nepotřebuji a není důvod postulovat jeho existenci. Dává vám to smysl? Mně ne. V tomto článku chci poukázat na nejapnost takového uvažování.
Věda byla a je nesmírně úspěšná v odhalování příčin přirozených procesů. Dnes již víme o důvodech vzniku a fungování obrovského počtu jevů a za možnou bolestivou cenu ztráty úžasu, který starověký člověk zažíval při pohledu na červánkami zalité večerní nebe, získáváme přesvědčení o stále čitelnějším vesmíru, jehož všechna tajemství v dohledné době určitě plně odhalíme. Až se tak stane, nebudeme patrně potřebovat jakéhokoliv boha, neboť princip vzniku nebo fungování toho, či onoho jevu nám bude zcela zřejmý. A nebo je to jinak? Ta představa, jenž staví do nesmiřitelného kontrastu poznání mechanismu na straně jedné a existenci jeho tvůrce na straně druhé, je rozšířená mezi mnohými vědci. Je ale bohužel zásadně pochybená. Ti lidé si myslí, že kompletně vysvětlili (a domněle tak zbavili Boha nároku na existenci) záhadu buňky nebo ropuchy tím, že ukázali, jak buňka přijímá potravu a ropucha skáče. To ale není vůbec dostatečné. Věda se z logiky věci nemůže skrze pochopení principu fungování jakéhokoliv fenoménu vyjadřovat k neexistenci někoho, kdo možná odhalený princip umožnil a využil. Přesto si právě toto mnoho lidí myslí. Chybně. Na otázku proč se kouří z konvice na plotně, můžeme odpovědět buď výkladem o skupenské přeměně, při které se kapalina v návaznost na teplotu a tlak mění na plyn a nebo také odvětit, že se prostě chystáme uvařit kafe. V obou případech je odpověď naprosto smysluplná. Máme tu co do činění se dvěma druhy kauzality, dvěma typy příčin. Jedna se točí kolem mechanismu, druhá kolem osoby, která jej používá. Skutečnost, že jsem přišel na to, co se děje s atomy vodíku a kyslíku v čajové konvici, ale přece nemůže sloužit jako podklad pro závěr o neexistenci někoho, kdo si čaj vaří! Proč by naše poznání toho jak vzniká hrom, mělo znemožnit legitimitu uvažování o možnosti existence Stvořitele, který ten úkaz možná vymyslel? Krásně věc v jedné ze svých knih ilustruje oxfordský profesor matematiky a filozofie vědy John C. Lennox. (1) Píše o divochovi, který poprvé uvidí americký bourák od Forda a rovnou se stane jeho šťastným majitelem. Přirozeně získá přesvědčení, že za činností vozidla stojí jakési tajemné božstvo (Pan Ford), který se skrývá uvnitř té plechové věci. Když auto hezky jede, je zřejmě božský Pan Ford s divochem spokojen, když naopak automobil nefunguje, bude to nejspíše proto, že se na našeho indiána zlobí. Divoch ale možná jednoho dne začne studovat techniku. Auto rozebere a ujistí se v tom, že se v něm žádný božský pan Ford neukrývá. Poté, co pozná princip spalovacího motoru, pochopí, že k chodu automobil vlastně ani žádný božský zásah nepotřebuje. Až do této chvíle je vše pochopitelné. Co si ale pomyslet ve chvíli, kdy divoch v euforii nad svým porozuměním mechanismu fungování auta a jeho motoru začne tvrdit, že víra v existenci pana Forda je neopodstatněná a nesmyslná? Je skutečně poznání principu fungování motoru důvodem pro to popřít, že na počátku nějaká inteligence na motoru nezávislá a od něj odlišná tento princip vymyslela a auto sestrojila? Neexistoval snad nutně Henry Ford, či v případě spalovacího motoru ještě lépe jeho vynálezce Nicolaus Otto? Neexistoval Edison, protože vím jak funguje žárovka, nebo Nicola Tesla, protože si mohu na internetu dohledat jak vlastně pracuje rádio? I když pana Teslu při rozmontovávání rádia nenajdu, byl by můj úsudek ve smyslu jeho neexistence logickým lapsem....
Co z toho všeho vyplývá? To zda existuje, či neexistuje Bůh rozhodně nijak nesouvisí s poznáním jakéhokoliv mechanismu fungování přírodních dějů. Lidé si v souladu s populární představou dříve opravdu dosazovali Boha tam, kde potřebovali vysvětlit úkazy typu blesku či hromu. Je ale zjevně nesmyslné považovat po rozpoznání přirozeného vysvětlení existenci Boha za nadbytečnou. Právě naopak. Když možná největší vědec všech dob Isaac Newton objevil univerzální gravitační zákon, nebylo mu poznání principu planetárního pohybu na překážku k ještě většímu obdivu Osoby, která jej uvedla na scénu. My křesťané smíme dychtivě očekávat další a další objevy na poli odkrývání dech beroucí komplexity principů fungování přirozeného světa beze strachu, že by tím mohl být nějak zmenšen prostor pro Stvořitele, ve kterého tak velice odůvodněně věříme. Mechanismus (a může to být i mechanismus evoluce, jakkoliv pro jeho tvůrčí schopnosti existuje tak málo důvodů) není tedy ničím, co by mělo vylučovat existenci Boha. Bůh sám a způsob, který si vybral pro fungování přirozeného světa, jsou dvě strany jedné mince.
Jiří Lem.
Poznámky
1. John C.Lennox, God´s Undertaker/Has Science Buried God?, A Lion Book, 2009