Z nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, což pro tuto chvíli ale pominu a podívám se na zmínky o Ježíši pocházející z jiných než novozákonních dokumentů.
Flavius Josephus
Kdo byl Flavius Josephus? Flavius původním jménem Josef ben Matitjahu se narodil v roce 37 po Kristu v bohaté židovské rodině. Byl farizeem a vzdělaným člověkem obeznámeným s detaily nejen židovského myšlení, ale i řecko-římské kultury. Během židovských válek proti Římu se v pozici vysokýho velitele za jisté bezvýchodné situace vzdal a protože se mu podařilo získat přízeň vítězů, dožil zbytek života materiálně výborně zabezpečený v Římě, jakožto dvorní historik císaře Vespasiána.
Flavius, který se v posledních třiceti letech svého života věnoval sepisování historických prací, má pro křesťanskou apologetiku obrovskou hodnotu. Chci se teď podělit o jeden z důvodů, proč tomu tak je.
Flavius je autorem patrně nejvýznamnějšího raného potvrzení historicity Ježíše Krista, které pochází z nekřesťanského prostředí. Zmínka, o které mluvím, se někdy také nazývá Testimonium Flavianum a najdeme ji ve všech dochovaných kopiích osmnácté knihy jeho rozsáhlého historického spisu Dějiny Židů.(1) Zde je:
V té době žil Ježíš, moudrý člověk, pokud ho ovšem máme nazývat člověkem. Dělal totiž zázraky, učil lidi, pro které bylo potěšením přijímat pravdu, a získal si mnoho Židů i mnoho Helénů. Tento byl Mesiáš (Christos). A když ho na základě udání našich předáků Pilát odsoudil k smrti ukřižováním, ti, kdo si ho prve oblíbili, ho nepřestali milovat. Zjevil se jim totiž třetího dne znovu živý, jak o něm prorokovali boží proroci toto i přemnoho jiného podivuhodného. A ještě dodnes nezanikla rodina křesťanů (christianoi), kteří se jmenují podle něho.
Fascinující svědectví, nemyslíte? Je tu ale jeden háček. Ačkoliv jsou někteří věhlasní učenci proti (např. Harnack, Maier) většina kritických badatelů se shoduje na tom, že svědectví zřejmě není zcela autentické. Řekněme proč je docela rozumné s nimi souhlasit. Předně je tu určité vnitřní napětí. Proč by měl vlastně věřící Žid, kterým Flavius bezpochyby byl, uznávat Ježíše za Mesiáše? Z textu nicméně vyplývá, že právě to Flavius bez jakýchkoliv výhrad dělá. Druhým důvodem je Origenés. Tento církevní autor (185-254 po Kristu) totiž ve svém díle nazvaném Proti Kelsovi jasně uvádí, že Flavius „nevěřil, že Ježíš je Kristus" a „našeho Ježíše neuznal za Mesiáše". (2) Máme tu tedy problém. I když Origen Flavia znal, na text citovaný výše zjevně nenarazil. Četl pořádně a nebo mělo v jeho době Flaviovo svědectví jiný obsah?
Kdo vlastně první cituje Flaviovo svědectví tak, jak jej známe dnes? Je to proslulý a věrohodný církevní historik Eusebios (263-339), který Testimonium Flavianum cituje ve třech svých spisech. Co se tedy muselo stát? V rozmezí nějakých 200 let mezi Flaviem a historikem Eusebiem zřejmě došlo k přepracování Flaviovy původní informace o Ježíši v křesťanském duchu a nebo rovnou k dodání celého textu svědectví do jeho Dějin Židů. Možnosti jsou to sice dvě, ale jednu si můžeme rovnou škrtnout. Představa, že by došlo k doplnění celého textu svědectví (a ne pouze modifikaci části textu v křesťanském duchu) je totiž dnes prakticky opuštěná. Proč? Většina historiků je přesvědčena o tom, že minimálně kostra Flaviova svědectví je původní. Svědčí o tom následující důvody:
Důvody pro autenticitu větší části Flaviova svědectví o Kristu
Agapiův text z desátého století
Pravděpodobně nejvýraznějším důvodem pro závěr, že Flavius opravdu o Kristu na sklonku prvního století mluvil, přičemž byl jeho text v křesťanském duchu později upraven, je objev učiněný semitologem profesorem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Schlomo Pinesem. Ten v roce 1972 nalezl text arabského křesťanského historika Agapia z 10. století. Pines a mnozí další jsou přesvědčeni, že v textu jenž byl přeložený nejprve do syrštiny a pak do arabsky psané Agapiovy Světové historie máme opravdu původní znění Flaviova svědectví. Text zní takto:
V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky. (3)
Není sporu o tom, že tento text nepodléhá kritice jíž je podrobován zmíněný širší text výše. Origenes by při četbě této verze Flaviova svědectví opravdu došel k názoru, že Josephus neuznal Krista za Mesiáše a sám Flavius by zcela jistě neměl z pozice věřícího Žida problém takto reportovat. Pro autenticitu této kratší verze svědčí přitom další důvody například fakt, že zde chybí obvinění Židů z Ježíšovy smrti.
Flaviova zmínka z dvacáté knihy Dějin Židů
Flavius o Ježíši nemluvil pouze na jednom místě. V poslední, dvacáté knize svých Dějin, se objevuje krátká pasáž tohoto znění:
Ananos shromáždil synedrion a postavil před něj Jakuba, bratra Ježíše, který byl nazýván Christos, a některé další, obvinil je, že překračují zákon a nechal je ukamenovat.
Tento Flaviův výrok byl vždy absolutní většinou badatelů považován za autentický. Pro pozdější křesťanskou interpolaci tu totiž nesvědčí vůbec nic. Na rozdíl od výroku z osmnácté kapitoly o této pasáži ví kromě Eusebia i Origenes. Křesťan, který by text obměňoval, nebo přímo vytvářel, by zcela určitě podal informace jinak a v mnohem větším detailu. Jakuba, který se v prvotní církvi těšil obrovskému vlivu, Bible nazývá bratrem Páně, přičemž v této lakonické pasáži se o něm mluví pouze jako o bratru Ježíše, nazývaného Christos. O Ježíši samotném by samozřejmě případný křesťanský interpolátor také mluvil výrazně jinak. Takto jej Flavius pouze doprovází od křesťana nemyslitelnou poznámkou „který byl nazýván Christos", aby jej vůbec odlišil od dvaceti jiných Ježíšů, které v celém díle zmiňuje....
Ano, tato Flaviova věta je beze všech pochybností původní.
Proč je ale tato krátká pasáž relevantní k podpoře stanoviska o autenticitě větší části Flaviova vyznání výše? Z následujícího důvodu. Skutečnost, že v případě této druhé zmínky o Ježíši ve Flaviově díle, je Ježíš bez jakéhokoliv dalšího vysvětleni nazván Christos silně naznačuje, že autor již ve svém díle osobu plněji identifikoval. Kdyby totiž toto byla první zmínka o Ježíšovi ve Flaviově práci, pak by pisatel velice pravděpodobně frázi formuloval například takto..."bratr jistého Ježíše, který byl nazýván Kristem"
I zde tedy vidíme důvod pro závěr, že Flavius o Kristu již mluvil.
K čemu jsme tedy dospěli?
Slovy doktorky Aleny Frolíkové můžeme shrnout takto:
Josephus Flavius se ve svém díle Dějiny Židů z roku 93/94 zmínil o Ježíši, považovaném za Mesiáše, který je se vší pravděpodobností totožný se zakladatelem křesťanství. Zanechal nám svědectví o tom, že Ježíšův bratr Jakub a jiní byli obviněni z nedodržování židovského zákona a že byli odsouzeni a popraveni. Druhá zpráva v 18 knize téhož díla je problematická. Byla patrně přepracována v křesťanském duchu. Původní znění zachoval s největší pravděpodobností Agapios, ovšem v arabském znění. Obě Flaviovy zmínky jsou stručné, jak odpovídá m.j. i nepatrnému významu křesťanství v jeho počátcích.(4)
Jak jsem již krátce zmínil výše, existují badatelé, kteří nacházejí důvody pro to se domnívat, že je to právě ona širší verze Flaviova vyznání, která je původní a bez křesťanských úprav. (mezi ony důvody patří například skutečnost, že širokou verzi vyznání obsahují všechny řecké rukopisy Flaviova díla, či fakt, že výraz „moudrý muž" který by křesťan o Kristu sotva použil, Flavius používat umí, když referuje o Davidu a Šalamounovi) (5). Ať je nicméně původní verzí ona širší, či kratší Agapiova, máme v každém případě ve Flaviově vyznání úžasné potvrzení historicity Ježíše Krista z pera křesťanstvím nedotčeného pozorovatele prvního století.
Jiří Lem.
Podobné články:
Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu
Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů
Poznámky
1. Flavius Josephus, Židovské starožitnosti
2. Gary Habermas, Ancient Evidence for the Life of Jesus, Nelson Publishers, 1984
3. Schlomo Pines, An Arabic Version of the Testimonium Flavianum and its Implications, Jerusalem 1971
4. Alena Frolíková, Rané křesťanství očima pohanů, Hh 1992
5. Paul L. Maier, ed./trans., Josephus –The Essential Works (Grand Rapids: Kregel Publications, 1994