To že si prý Bible na mnoha místech protiřečí je, mám pocit, docela rozšířené přesvědčení. Osobně si sice nevybavuji, že by mi dal někdo z těch, kdo se v tom smyslu vyjádří nějaký příklad, pravdou ale určitě je to, že v Bibli nalezneme místa, u kterých otázky nad možnou kontradikcí vyvstanou. Pojďme se podívat na určité interpretační principy, která nám pomohou číst Bibli správně.
-
Posuzujme danou pasáž / větu ve svém kontextu
Naprosto klíčové je vyvarovat se operovat s jednotlivým veršem, aniž bychom vzali v potaz kontext ve kterém se nachází. Takto se dá totiž v Bibli najít podpora prakticky pro cokoliv. Stejně jako téměř v jakékoliv jiné knize mimo kuchařky či matematických tabulek Františka Bělouna. Podívejme se na dva příklady. Věřili byste například tomu, že nám Bible tvrdí, že „Bůh není“? (Žalm 14). Podívejte se sami, opravdu to tam je, problém je pouze v tom, že tomuto prohlášení předchází upřesnění, že to jen „Blázen říká ve svém srdci“ (..že Bůh není). Nebo tento příklad. V Lukášově evangeliu nás Ježíš nabádá, abychom „dali každému kdo nás žádá..“ Opravdu každému to, co žádá? A když nás požádá alkoholik o poslední skleničku? Nebo malé dítě o možnost pohrát si s benzínem u ohně?
Nečtěme nikdy žádný samostatný verš, vždy si dejme práci projít celou kapitolu a ostatní jiné relevantní pasáže.
-
Nemysleme si, že to co není vysvětlené, je nevysvětlitelné
Velká část z toho, co jsem kdy zaslechl nazvat kontradikcí v Bibli lze velmi dobře vysvětlit. Většinou s odkazem na chybné uvažování skeptika. Pravdou nicméně samozřejmě ale je, že v Bibli zůstávají pasáže, kterým je těžší rozumět, nebo je složitější sladit je s tím, co myslíme že víme odjinud. Někteří z toho, že nějaké problémy přetrvávají vyvozují, že odpověď se nikdy nalézt nepodaří. A že tedy důvěra v kredibilitu Písma není na místě.
Je tento postoj logický? Podívejme se například na vědu? Když vědec narazí na nějakou anomálii se kterou si dlouhodobě neví rady, nečekáme že přestane v zoufalství vědu provozovat, nebo ano? Naopak - stane se to spíše motivací k ještě větší snaze. Příklad? Dlouho se kupříkladu nevědělo, jak by mohl prokazatelně létající čmelák ve skutečnosti vlastně vůbec létat. Nedávalo to smysl. Samozřejmě se nakonec podařilo odpovědi najít a zdánlivý nesoulad mezi teoretickým poznáním a praktickým pozorováním sladit. Podobně to bylo s mnoha jinými situacemi jako kupříkladu hledáním přirozeného vysvětlení pro kdysi vědecky nevysvětlitelné jevy jako zatmění, zemětřesení či blesk.
Podobně je na tom i křesťan. To že je něco prozatím nevysvětlené pro něj vůbec neznamená, že zůstane nevysvětlitelné navždy. Nepředpokládá proto automaticky, že zdánlivý nesoulad je nutně kontradikce. Optimistický náhled mu k tomu dávají výsledky práce celé řady vědních disciplín od lingvistiky přes historii či archeologii, které v uplynulých několika desítkách let do mnoha rozporů opakovaně vnášejí světlo. Příklady? Jsou jich desítky. Dlouho se například tradovalo, že Mojžíš naprosto nemohl napsat prvních pět knih Bible, protože v jeho době písmo zkrátka ještě nebylo. Dnes je nicméně mimo jakoukoliv pochybnost dokázané, že písmo existovalo již tisíce let před tím. Nebo jiný příklad. Skeptici se bavili nad pomýleností Bible, která referuje o mocném národě Chetitů, o němž ale nebylo archeologům nic známo. Dnes se samozřejmě ví, že se Bible ani v tomto bodě nemýlila, přičemž k odhalování tajemství spojených s tímto dlouho utajeným národem výrazně přispěl i našinec Bedřich Hrozný.
-
Nepleťme si naše omylné interpretace s Božím neomylným zjevením
Pán Ježíš v Janovi 10:35 říká, že „Písmo musí platit“. V Matouši zase, že „dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona“. Ocitovali jsme si tímto přitom jenom dva z mnoha příkladů, ze kterých je vidět, že si Písmo činí nárok na neomylnost.
To samé se ale samozřejmě nemůže týkat našich interpretacích Písma. Problémy v této oblasti byly a budou vždy. Podívejme se už na Ježíšovy současníky. Copak nejsou jeho interakce s farizei a zákoníky nádhernou přehlídkou jejich špatných interpretací toho, co vlastně Písmo říká? Nebo jiný příklad. Církev pozdního středověku si zase zcela v zajetí tehdy nesmírně vlivného Aristotelova učení byla naprosto jistá tím, že v určitých poetických pasážích Bible nachází podporu pro představu geocentrismu. Z tohoto příkladu je ostatně zřejmé, že se lidská potíž se správným výkladem reality neomezuje pouze na Bibli – celá historie vědy se přece vyznačuje přijímáním a následným odmítáním do té doby panujících představ o tom, co je pravdivým popisem příčiny či chování toho či onoho jevu. (Myslet si, že stávající vědecké paradigma je nějakým způsobem finální a vyčerpávající je i z tohoto důvodu myslím naivní).
-
Nezapomínejme, že Bible je i lidská kniha s lidskými charakteristikami
S výjimkou určitých pasáží jako je například ta s deseti přikázáními, která byla napsána „prstem Božím“ (Exodus 31:18) nebyla Bible přímo slovo od slova diktována Bohem. Pisatelé byli nejrůznějšími lidmi, kteří používali každý svůj vlastní literární styl. Setkáváme se zde mimo jiné s poezií, historií, proroctvími, zákony či mudroslovnou literaturou. V Janově evangeliu najdeme velmi jednoduchou řečtinu, v dopise Židům zase tu nejsložitější. Někdy lidští autoři použili zdroje pocházející od jiných osob - jako když třeba apoštol Pavel (Skutky 17:28) cituje pohanského básníka. Jindy se v biblických knihách setkáváme s konkrétní lidskou perspektivou – David v Žalmu 23 zprostředkovává pohled pastýře, Lukáš prokazuje ve Skutcích výrazně historický zájem a Pavel v druhém listu Timoteovi promlouvá ústy loučícího se otce. Pisatelé poskytují takový úhel pohledu, jaký se naskýtá pozorovateli. Proto se napříkad v Písmu setkáme s východem a západem slunce (i když ve skutečnosti zapadá země). Nebo v Bibli kupříkladu narazíme na autora textu, který přiznává, že si něco úplně nepamatuje (apoštol Pavel si v 1 Kor. nevybavuje jestli někoho pokřtil). Takových příkladů by se dalo najít velké množství...
Podobně jako Ježíš Kristus je i Písmo plně lidské, přesto ale naprosto bez chyb. Zapomínání na jeho lidskou stránku může vést ke zpochybňování integrity Bible jenom proto, že se od ní bude očekávat jiná míra vyjadřování se, než jakou je u lidského dokumentu smysluplné očekávat.
-
Je chybou považovat nekompletní zprávu za zprávu falešnou
Toto je také poměrně rozšířený omyl. Nemáte vyčerpávající reportování o dané události? Pak je podle některých skeptiků informace nevěrohodná. Tak to ale přece vůbec není. Denně každý z nás své informování o událostech přizpůsobuje časovým nebo jiným omezením. „Potkal jsem dneska Jardu“ nahlásím manželce, která jej zná ze základní školy. Už jí ale nemusím zahlcovat tím, že kromě Jardy jsem ve stejnou chvíli spolu s Jardou potkal taky Pepu a Martina. Nezmíním také, že jsem je potkal v tramvaji číslo 3 – tedy něco, co by mojí paní určitě „strašně zaujalo“. To že je Písmo inspirované neznamená, že vyloučím rozdílnost individuální perspektivy toho kterého autora. Podívejme se třeba na známé Petrovo vyznání Kristu, jehož kompletní původní vyznění nám zřejmě zanechal pouze Matouš s tím, že druzí dva evangelisté z něj vybrali jen to, co považovali za nejdůležitější pro svůj záměr:
Matouš 16:16 „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
Marek 8:29 „Ty jsi Mesiáš.“
Lukáš 9:20 „Boží Mesiáš“
Podobných momentů najdeme v Písmu celou řadu.
-
Odlišné zprávy nejsou nutně falešné
Máte-li náhodou tu možnost, zeptejte se někdy policejního vyšetřovatele, zda bude očekávat, že dva nebo tři svědci dané události jí budou popisovat stejně. Nebudou. To by ostatně bylo mimořádně podezřelé a svědčilo by spíše o nějakém spiknutí. Každý z nás vidí věci trochu jinak, máme jiný úhel pohledu, chceme zdůraznit jiný moment.
V Matouši 28:5 čteme o tom, že po Ježíšově vzkříšení se na místě objeví anděl. Při popisu stejné události ale Jan (20:12) mluví o dvou andělech. Co s tím? Je to známka toho, že tu máme co do činění s chybným popisem událostí jak je to často prezentováno? Naprosto ne. Tam kde jsou dva andělé, tam bude určitě i jeden nebo ne? Nejedná se o žádnou kontradikci, to by musel Matouš explicitně uvést, že na daném místě byl anděl pouze jeden.
Podobně se lze bavit třeba i o známém případu Jidášova konce. Jeden z evangelistů (Matouš 27:5) reportuje, že se Jidáš oběsil, jiný ale zmiňuje (Skutky 1:18), že se „střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo..“. Opět jako v předešlém případě - jedná se nutně o nějaké vzájemně se vylučující informace? Osobně nevidím důvod. Podívejme se na následující ilustraci - byl třeba takový Reinhard Heidrich zastřelen parašutisty a nebo zemřel na otravu krve? Neplatí náhodou obojí? A nemohl se Jidáš skutečně oběsit s tím, že se později provaz, větev nebo něco jiného utrhlo a jeho tělo se zřítilo dolů?
Určitě tedy nestačí argumentovat tím, že nejsou výpovědi stoprocentně identické, potíž nastává až tehdy, když by se vzájemně vylučovaly.
-
Bible automaticky neschvaluje vše co popisuje
Je samozřejmě pomýlené myslet si, že vše co je v Písmu zachyceno má být nějak normativní a pro život křesťana inspirující jenom pro to, že se s tím setkáváme v Božím slově. Je sice psáno, že Písmo je pravdivé (Jan 17:17), nalézáme v něm však ale i lži těch, jejichž skutky popisuje (např. Rachab v Jozue 2:4 lže jerišskému králi). Jak to? Pravdu Písma totiž nenalézáme v tom, co Bible zaznamenává, ale v tom co odhaluje. Pokud si toto neuvědomíme, budeme si nesprávně myslet, že nás Písmo učí nemorálnostem. Tak jako když třeba zmiňuje Davidův hřích nebo Šalamounovu polygamii.
-
Bezchybný je původní text Bible, ne každá jednotlivá kopie
V 2 Královské 8:26 se píše, že král Achazjáš začal kralovat ve svých dvaadvaceti letech, v knize 2 Paralipomenon 22:2 ale čteme, že se tak stalo v jeho dvaačtyřiceti letech. Co s tím? Obecně samozřejmě platí, že není vůbec na místě podezírat Boha z toho, že udělal chybu. Na místě je spíše rozsoudit, zda je důvodem rozdílu v číslech nějaké naše špatné pochopení toho, co se text snaží říci, a nebo zda je za tím skutečnost, že někdo chybně přepsal data z předchozího a nebo původního rukopisu.
Doktrína inspirovanosti Písma nemluví o tom, že každá kopie originálu, nýbrž že pouze originál sám je bezchybný. Nebo si snad myslíte, že bude Bůh vyrážet pero z ruky každému, kdo si usmyslí udělat si kopii nějaké biblické knihy a zamění přitom měkké I za tvrdé Y? Existují samozřejmě tisíce a tisíce starověkých opisů biblických knih, přičemž platí, že v některých z nich ten který písař udělal drobnou chybu. To je logické a musí se očekávat. Právě proto ale, že máme tolik rukopisů z tolika různých dob a prostředí, máme zároveň velmi dobrou pozici k tomu, jejich analýzou zjistit, jak opravdu vypadala původní informace. Neexistuje tak prakticky žádný důvod k tomu nějak tápat nad tím, jak vlastně originál původně zněl.
(V případě Achaziáše je mimochodem zřejmé, že druhý údaj je zjevně chyba v přepisu, Achaziáš by jinak byl starší než jeho otec.)
-
Pozdější zjevení nahrazuje předchozí
Vojtovi nejdříve rodiče nadšeně tleskají, když se mu po pěti marných pokusech podaří dopravit lžící sousto do úst a ne do klína. Velká sláva i když to tedy všude okolo stolu vypadá jako v chlévě. Proč se ale teď tomu stejnému Vojtovi spílá poté, co mu při jídle na zem vyšplouchla omáčka? Nemůže být důvod v tom, že zatímco v prvním případě bylo Vojtovi jeden rok, v druhém mu bylo osm? Nemáme na stejné lidi v různých časech a situacích jiné nároky? I tento příměr ilustruje možné nepochopení, které mohou mnozí vnímat při pohledu na biblické zjevení. Toto je totiž tak zvaně progresivní, tj. určité pravdy jsou odkrývány například v návaznost na určitou připraveností jeho adresátů či z jiných důvodů, které Bůh může mít. Například tedy skutečnost, že Starý zákon realitu posmrtného života téměř neprezentuje zatímco pro Nový zákon je to jedno z klíčových témat není žádná kontradikce, ale právě příklad takového postupně odhalovaného zjevení.
Výše jsem se pokusil popsat některé z těch nejzákladnějších interpretačních principů, které nám povětšinou výrazně pomohou odstranit nedorozumnění v textu. Je jich samozřejmě daleko více – mohli bychom se také třeba bavit o tom, že Bible nepoužívá technický ale každodenní jazyk lidí ke kterým se obrací, že se nebojí zaokrouhlovat čísla, že v souladu s dobovými zvyklostmi necituje zdroje strojově přesně....a podobně.
Porozumět a dobře vykládat tak specifickou knihu jakou je Bible nelze beze zbytku s optikou interpretačních principů dneška. Když se ale zbavíme anachronistických přístupů a začneme respektovat určitá rozumná pravidla, naprostá většina tak zvaných kontradikcí zmizí.
Jiří Lem
Poznámky
N.L.Geisler/T.Howe, The Big Book of Bible Difficulties, BakerBooks, 1992