Řekněte, není to nádherný bonmot? „My ateisté i vy křesťané, jsme na tom vlastně hrozně podobně. Jsme prakticky všichni bezvěrci, lišíme se pouze tím, že my (ateisté) jsme vyškrtli o jednoho Boha méně."
Tato myšlenka je v jistých kruzích velmi oblíbená a na první pohled vypadá mazaně a přesvědčivě. Křesťané nevěří v Dia, nevěří v Poseidona, Višnu či Omviva. Stejně jako v žádného dalšího z těch tisíců ostatních, po dobu existence lidstva uctívaných, bohů. Když se jich zeptáte proč všechna tato božstva vyřadili, uvedou pravděpodobně velmi podobné důvody, jaké by uvedli také ateisté. Tedy že se jedná o legendy, výmysly vycucané z prstu lidmi z dávných dob plných pověr a iracionality. O konstrukty prosté sebemenší evidenční podpory.
Jestliže se tedy věci mají takto, neměli by tihle křesťané k věci přistoupit s trochu větší kuráží a konzistentností? Neměli by k biblickému Bohu přistoupit podobně jako k bohům ze severských mytologií, odhodlat se k poslednímu kroku směrem k racionalitě a podobně jako ateisté odmítnout i tohoto posledního falešného boha?
Řeknu to takhle. Neměli.
Při každém soudním řízení porota hodnotí skutky jediného konkrétního obžalovaného. Hodnotí ty z jeho činů, které se vztahují k určitému specifickému zločinu. Zatímco existují miliony ostatních lidí, kteří by zmíněný zločin snad také mohli spáchat, obviněn byl pouze tento náš nešťastník. Jestliže porota dospěje přesvědčení, že je tento obžalovaný pachatelem, pak jej odsoudí na základě tohoto přesvědčení (víry). Porota to učiní navzdory tomu, že tedy opravdu nijak neanalyzovala skutky jiných potenciálních pachatelů, kteří mohli čin také teoreticky spáchat. Odsoudí jej na základě důkazů vztahujících se k tomuto konkrétnímu obžalovanému. Jsou-li tyto důkazy přesvědčivé, stanou se porotci „věřícími" ve vinu tohoto člověka, přičemž zároveň odmítnou miliony jiných možností.
My křesťané jsme v roli takových porotců. Ohledně Ježíše Krista činíme rozhodnutí na základě evidence, která se týká Ježíše Krista, ne na základě skutečnosti, že mnozí můžou nabídnout jiné kandidáty. Křesťanství je tak zvaným exkluzivním věroučným systémem, což znamená, že si činí nároky na svoji pravdivost vylučujíce zároveň nároky na pravdivost jiných systémů. Jinými slovy - je-li křesťanství pravdivé (odpovídají-li jeho tvrzení realitě), pak jsou všechny ostatní prohlášení konkurenčních náboženství o Bohu mylné. Porota shledala evidenční podporu křesťanství přesvědčivou a nepotřebuje se tak dívat jinde. V posledku budou naše rozhodnutí odvislá od přesvědčivosti nebo nepřesvědčivosti evidenční síly křesťanství podobně, jako bude rozhodnutí opravdové soudní poroty vztažené ke konkrétnímu obviněnému postavené na síle k případu relevantního důkazního materiálu.
Křesťané tak mohou sebejistě odmítnout víru v jiná božstva a náboženské systémy, jelikož evidenční podpora pro křesťanství je více než dostatečná.
Jiří Lem